Vztah rozumu a citu

Člověk sám sebe nazývá s oblibou člověk rozumný, ale ve skutečnosti se ve většině věcí řídí svým citem. Celý řetězec vypadá následovně:

Praktickým dopadem této skutečnosti je to, že když posuzujeme jednání druhých bez hlubší empatie, tak to činíme z pozice rozumu a je nám naprostou záhadou, proč ostatní neposlouchají naše moudré rady. Je to proto, protože ty moudré rady jsou často proti tomu, co dotyčný chce. A současně když někdo dává podobné rady nám, tak mu můžeme naprosto přesně "rozumově" zdůvodnit, proč jednáme zrovna takhle.

Nádherným příkladem takového jednání je politika. Tam je většinou naprosto jasné, co dotyčný politik chce, o co usiluje. Ale drtivá většina toho, co politik chce, je politicky nevhodné publikovat přímo. Proto je potřeba najít racionální, logické vysvětlení, které převede toto většinou sobecké chtění na obecně správnou a prospěšnou zásadu.